Jsem Pousťa. Tramp samotář. Ne snad, že bych chodil po světě sám, ale zatím nemám žádnou domovskou osadu. Nemám tedy ani domovenku, jen modré nebe nad hlavou.
Po světě chodím už od mládí, kdy mě s bráchou brávala na víkendy do lesa mamka. Už tehdy jsme spávali pod širákem a vařívali jsme si na ohni nebo lihovém vařiči.
Později na střední a vysoké jsem potkal několika stejně smýšlejících kamarádů a kamarádek a spolu občas vyrazíme. Nejčastěji naší rodnou zemí, ale občas i za hranice krajin, kde se domluvíme mateřštinou. Tradičně se scházíme na zimní vánoční vandr poslední víkend před Štědrým dnem.
V lese se snažím vždy chovat tak, aby nebylo poznat, že jsem tam kdy byl. Čím déle zůstane les člověkem nezměněn, tím déle se nám tu bude hezky žít.
Přesto, jak je vidět, jsem stále živočich 21. století a bez výdobytků moderní doby to nezvládám. Díky tomu si však můžeš přečíst tenhle blog. Třeba tě inspiruju, kam a jak vyrazit. Budu rád, když se mi pak v komentářích pochlubíš svými zážitky.
A když se někam vydám, co od toho čekám? Cílem jsou vždy samotná cesta, vidět mnou dosud neviděné a užít si společný čas s kamarády.