Krásy Slovinska
Prší. Prší hodně. Snažím se na radaru v appce najít místo, kde nebude pršet tak moc. Chtěli bychom si dát ještě nějakou ferratu, ale v dešti to moc nevidím. Pojedeme tedy od Lago di Garda do Slovinska. Ne, že by tam nepršelo, ale je to pak blíž domů a říkáme si, že tam určitě najdeme nějakou zábavu i v dešti.
Celý den budeme na cestě a já doufám, že to aspoň dobře pojede. Pořád prší. Zastávky jsou jen na kávu a jídlo. Víme, že dešti nejspíš neujedeme, ale nevzdáváme se. Kolem sedmé hodiny jsme v Udine. Jarča chce nakoupit nějaké Italské dárky a já vidět pár staveb.
Čeká nás ještě několik kilometrů cesty. Cílem je Lublaň, kde máme domluvený nocleh u kamarádky. Hrozně jsem se těšil na noční hory. Na serpentýny. Na to, jak bude celá silnice jenom pro mě. Serpentýny jsou. Hory taky. Za mnou jedno auto a sem tam jedno v protisměru. A jako bonus mlha. Mlha jako mlíko! Viditelnost zhruba na 5 metrů. Jedu fakt pomalu. Jarča kouká na navigaci a hlásí mi zatáčky. Zatáčky, které vidím vždy až na poslední chvíli. Jo, je to krušná cesta, ale po asi hodině navíc v bílé tmě jsme ve městě.
Dnes budu spát jako zabitej.
Aby nebyl tenhle příspěvek jen o cestě v dešti, rovnou přidám další den. Původně jsme „pošilhávali“ po jeskyních Postojna. Pak jsme ale viděli cenu za vstupné. „Máme doma za zadkem Moravskej kras, asi nepotřebuju do jeskyně ve Slovinsku“, přetavil jsem naše společné myšlenky ve slova. Ale hned vedle je jeskyně, kam se dá jet na lodičce.
Mail, telefonát, prý by nás na prohlídku na loďce vzali. Jen za 25 Euro. To zní už rozumněji, ale… prohlída je na 5-6 hodin a tolik času nemáme. Chceme totiž stihnout Bled a 19. mezinárodní festival pečených brambor. Plán je tedy jasný a jeskyně necháme na jindy.
Z rána se vydáváme na průzkum hradu v Lublani. Míjíme místní trhy a na oběd se už chystáme na brambory. Festival vypadá super. Za 6 Euro kupujeme dva talíře a vydáváme se ke stánkům. Jdeme tam, kde je největší dav. Shluk asi 30 lidí kolem jedné obrovské pánve. Každý natahuje ruku. Nad pánví stojí kuchař a každému do misky vrazí naběračku brambor. Takhle ochutnáme asi tři typy pečených brambor. Vždy je to boj o to, dostat co nejrychleji a co nejvíc. Bohužel víc neochutnáme. Klasicky po našem jsme přijeli pozdě a většina stánků už má dopečeno a dosmaženo. Přesto to byl super chutný zážitek.
Máváme městu Postojna s jejich bramborovým festivalem a míříme k Bledu. Když se zadaří, vyrazíme s padnutím tmy od Bledu zpět do ČR a kolem půlnoci mineme Vídeň.
Nezadařilo se. Asi 3 km od jezera se u mého auta ozve staré ‚zranění z války‘. Výfuk, který měl vydržet už jen asi 700 km, to vzdal. Stejný problém jako před cestou. Sobota odpoledne. Pod auto se nedá dostat. Dost blbá situace. V místní knajpě nám poradi o 24/7 dílně. Týpek má čas asi za hodinu. Jdeme k jezeru, uděláme pár fotek a míříme k dílně. Oprava zabere asi 5 minut. Do ČR to prý vydrží.
Dnes přespíme už v Rakousku. Kousek od motorestu. Ráno máme v motorestu vodu na ranní hygienu a cesta do Brna už nám hezky uteče.
