Bylo mi vyčítáno (mými spolucestujícími), že jsem neuzavřel náš červnový eurotrip. Nu, vypotím (doslova) v dnešním horku pár řádků. Je srpen a začínám psát.
V holandském Eindhovenu jsme nabrali mé rodiče a pokračovali na Couchsurfing. Pro mě to je už třetí návštěva Holandska a tak funguju jako průvodce. Náš plán je Delft, Den Haag a Amsterdam. V Amstru jsou v plánu dva dny a závěrem je na programu koncert Metallicy. Jdu tam s tátou. Oba jsme kovaní „metloši“ a takovou událost si nemůžeme nechat ujít.
Co se měst týče, tak budu na popis poněkud skoupý. I na fotky. Jak jsem psal dříve, jsem v Holandsku potřetí. Ta země mi učarovala, ale nevěřím si, že bych dovedl poutavě popisovat města. Na to je dost jiných blogů, „honest gájdů“ a podobně. Samosebou nechyběly tradiční jídla (na obrázku syrová ryba haring) a ochutnávání místních piv.
Jediné, co bych chtěl popsat, je naše cesta za ubytováním u Amsterdamu. Já s kamarádkou jsme pokračovali v našem nocování v autě. Značně to snižuje náklady a docela jsme si to užívali. Moji rodiče nesehnali jiné couchsurfingy a tak jsme jim našili hezké bed & breakfast, které je nebude stát půl měsíčního platu. Jmenovalo se to Hoeve Cornelis.
Rychlý telefonát, check-in domluvený klidně až ve 21 hodin a jdeme dál do víru Den Haagu. Po krátké procházce si dáváme jogurt, kafe a jedeme k autu. Parkovali jsme v Delftu, takže bereme místní šalinu mezi Den Haagem a Delftem. Od nádra k univerzitě, kde stoji auto, nás pak sveze bus.
Zadávám do navigace Cornelis. Našeptávač Google Maps doplní Hoeve. Mačkám tlačítko navigovat a jedeme. 40 minut cesty, dojezd ve 20:55. Krásně to vychází.
Jsme kousek od cíle. Je to kdesi na kraji vesnice u kanálu. „To bude paráda“, říkám si a těším se na noc. Západ slunka se opět strojí do famózního hábitu. Zatahuju ruční brzdu, kolem pár rodinných domků u silnice. Napravo je vodní kanál. Znejistím. Moc na ubytování to tu nevypadá.
Zkouším volat na číslo, kde jsem domlouval ubytování. Nic. Osmělím se a vkročím na soukromý pozemek. Jdu sebevědomě k domku, který Google Mapy označily jako ten správný. Nikde nikdo. Klepnu na dveře a oknem vedle dveří vidím, jak se nedůvěřivě blíží starší paní.
Dveře se pomalu napůl otevřou a já zvesela vyseknu svým nejzdvořilejším tónem „Hi, we are looking for a bed & breakfast somewhere around here…“ Chvilka naprostého ticha, které by jinak znělo asi jako ‚vůbec netuším, co to meleš, synu‘, je následována odmítavým kroucením hlavou a holandskou větou. V překladu by ta věta znamenala něco jako „vůbec netuším, co to meleš, synu,… a jdi pryč“.
Vracím se s nepořízenou k autu a přemýšlím. Volám znovu na ubytování. Tentokrát úspěšně. S ubytovatelem se shoduheme, že ani jeden nevíme, kde to jsem. Pět minut googlení. Aha!
Cornelis Hoeve, jak bylo v navigaci, je opravdu tam, kde jsme teď. Ale ubytování se jmenuje Hoeve Cornelis!
Jedeme dalších cca 45 minut autem, nadáváme (si a mi), smějeme se, ale napodruhé už trefujeme přesně tam, kam chceme.
A za pár dní jsme už zpátky v ČR…
