Den pátý, středa 6.2.2019, různé potřeby.
Dnešek by měl být odpočinkovým dnem. Nina se chce vykoupat v moři. Ranních 8 °C napovídá, že by se odpolední teplota mohla dostat na slibovaných 18 °C a tak jí to asi i vyjde. Mě láká spíš koupání v jezeře, ke kterému se máme večer dostat.
Chceme se vrátit z Port de Soller do města Soller doplnit zásoby pevného lihu do vařiče a jídlo. Nina tam chce navíc na snídani, protože pohrdla čajem se snídaní u výhledu na moře. Prej si radši dá snídani v kavárně ve městě.
Užívám si ranní vánek a paprsky slunka v zádech při vaření kávy a snídání Dobrého rána od BeBe. Vím, že dnešek bude super už díky tomuhle začátku. Navíc jsem zjistil, že BeBečka, který se mi zákonitě rozdrobily, je ve výsledku lepší mít na kousky. Nedrobí při překusování.
Po snídani se vracím do pokoje, kde mě Nina vítá slovy: „ten můj novej mobil umí suprově upravovat selfíčka“. V tu chvíli mi došlo, že já ještě žádný ‚selfíčko‘ z celé cesty nemám. No, třeba to napravím…
Jdeme k silnici a jelikož je dnes ten odpočinkový den, tak stopujeme. Co kdybychom se na třech kilometrech cesty moc unavili? Po chvíli nám zastavuje postarší dáma. Umí výborně anglicky a veze nás do centra. Má to po cestě do svého ateliéru. Je to švédka, malířka a přestěhovala se kvůli malování sem. Sice prý už 20 let neprodala žádný obraz, ale asi tu má hezký důchod.
V Solleru poměrně rychle získávám vše co potřebuju – pevný líh, kabel k powerbance, který se mi rozbil, nějaké chuťovky na večer a jsem připraven na pláž. Nina je trochu brzda. Nutně potřebuje totiž lak na vlasy, jenže cestou potkala obchod s… vlastně už nevím čím, a ani kolik jich bylo. Konečně jsme u obchodu, kde mají lak na vlasy. Past! Hned u vchodu mají laky na nehty a potřeba laku na vlasy opět padá žebříčkem potřeb až na samé dno. Sedám si venku na lavičku u pekárny, nasávám vůni a čekám. Je fajn mít ve svém cestovatelském světě skromné potřeby.
Vydáváme se zpět do Port de Soller a cestou potkáváme běžné potraviny. Jsou mimo centrum a tedy mají vše za normální ceny. Kupuju si pivko, abych se měl čím zabavit na pláži, koupat se mi nechce. Chystáme stopa a za pět minut jsme u pláže.
Sedím na molu a dávám si mandarinky, co jsem cestou natrhal. Jsou hořký i kyselý a vůbec ne takový, jak bych čekal. Divný. No, snědl jsem je i tak. Popocházím po pláži a otevírám piví. Syknutí plechovky. Šumění vln. Trochu pěny. Šumění vln. Piju. Je dobrý.
Nina se zatím převlékla do plavek a je ve vodě. Do zad mi zase pálí slunko, koukám na přístav, popíjím, sleduju, jak si Nina dělá další ‚selfíčka‘. Jo, dobře naplánovaný odpočinkový den. Každý máme ‚to‘ svoje.
Zpátky u hostelu jsem si dal rychlý pozdní oběd, spíš odpolední sváču a vyrážíme na stopa. V půli cesty mezi městy Soller a Lluc jsou jezera, kde bychom chtěli přespat. Já se tam stále chci vykoupat. Láká mě to mnohem víc, než slaná mořská voda.
Stopujeme na fakt blbým místě, ale není kde jinde. Asi 15-20 minut máme pech, pak se poštěstí. Zastavuje bílé SUV a jeho posádka říká, že nejedou do Lluc, které máme na papíře, ale můžou nás hodit kousek blíž. Rychle nasedáme, chceme kousek blíž.
Jsou to polští manželé, kteří to tu projíždí celé autem a jedou do historického středověkého města Fornalutx. Suprově se s nimi kecá. Na křižovatce, kde nás měli vyhodit, zastavují. „Pokud chcete, můžete jet s námi na prohlídku města a my vás pak hodíme k těm jezerům.“ No, jasně, že jsme chtěli!
Fornalutx je opravdu hezké městečko plné uzkých uliček. Od švéské malířky z rána vím, že ty uličky jsou tak široké, aby se do nich vešel osel. Cestou si povídáme s poláky o tom, kde všude byli. Jsou to přesně ti cestovatelé, kteří k cestování potřebují hotel. Na naše cestování po horách se dívají trochu nedůvěřivě. Ale doporučují se podívat na Azory. Tak třeba příště. Sedáme do auta a jedeme.
Stojíme před jezerem a… zákaz koupání, jezera jsou hlavním zdrojem pitné vody pro celý ostrov. Andílek na mém rameni tentokrát vyhrál na čertem a nekoupal jsem se.
Volíme ústup od zbytečného chladu jezer. Jdeme do odpočinkového parčíku kousek vedle, nacházíme ohniště a večeříme. Dal jsem si olivy a vyzkousel mušlí maso, co jsem si koupil v Soller dopoledne. Docela ušlo. Moc jsem nenašel rozdíl mezi mušlí a tuňákem. Na ohni jsem si ještě udělal meltový kafe, teď koukám do ohně a dopisuju poslední řádek. Bude studená noc. Jsme v 800 m.n.m. a chlad od jezera je cítit až sem.
