Den první, sobota 2.2.2019, cesta na Mallorcu z Brna
Ráno. Zvoní budík. Ranní hygiena. Lehká snídaně.
6:35 už sedím v buse spolu s mojí cestovatelskou společnicí, Ninou, na vídeňské letiště. Mažu fotky v telefonu, aby bylo místo na nové. Podřimuju. „Hm, co kdybych si založil blog?“
Beru telefon, startuju svého správce domén… sakra, jak ho pojmenovat? Chvilku dumám a už ‚se to‘ připravuje. Jsme na letišti.
Palma de Mallorca. Vítá nás slunko a příjemných 15 °C. Busem jedeme na okraj města a stopem do s’Aracca. Zahajovací pivko v místní hospodě dopíjím za bujarého fandění místních. Jen fandí zápasu rugby v kysně, ne mně.
Bude se stmívat, tak narychlo vyrážíme do hor. Brzy nás stíhá tma, a tak pokračujeme jako dvě světlušky s čelovkami. Cílem je turistická útulna, kde budeme spát.
S pokračující nocí se přidává stále silnější vítr. Útulna v nedohlednu. Vítr stále sílí. Nevzdáme se. Opouštíme slabý porost a jsme na planinách mezi skalami. Zde se projevuje pravá síla větru! Nezáleží, jestli fouká zpředu, do zad nebo z boku. Je ostrý, studený a silný. Blížíme se k útulně. Je to spíš usedlost. Někdo zde bydlí a vítá nás nápis, že jde o soukromý pozemek a turisti jsou vítáni… pokud jenom prochází.
Vyjdeme na kopec nad usedlostí a doufáme, že se schováme v lese před vichrem. Mám pocit, že dosahuje síly menšího orkánu. Popadané stromy v okolí mi nepřidávají na důvěře k našemu plánovanému nocležišti. Na druhou stranu, co mohlo spadnout, to už nejspíš spadlo a přirozený výběr snad zanechal v lese jen nejsilnější kusy. Uleháme pod velký kámen v rozumné vzdálenosti od všech stromů i civilizace. Usínám.
