Je sobota. Je hezky, spíš horko. Je chvilku po obědě. Auto plné zavazadel, které za chvilku přeházím ke kamarádovi do auta. Do jeho vozu, kterým pojedeme do Francie kousek od Marseille.
Cesta hezky ubíhá, střídáme se v řízení. Míříme na jih přes Italii. Asi kolem jedné dostaneme nápad, že když už jedeme kolem Benátek, můžeme se tam zastavit.
Je pozdě v noci, turistický ruch na minimu a tak nám to přijde jako dobrý nápad. Parkovací dům najdeme během chvilky a hurá do historické části Benátek!
Je to na první pohled nepřehledná změť nevzhledných uliček. Domy mají poničenou omítku, nebo nemají žádnou. Uličky jsou často široké tak tak na jednu osobu. Mezi bloky stojí klidná voda a přes ni se z uličky do uličky napřahují malé křivé mostky.
Jenže jak se v těch uličkách vyznat? GPS v mobilu tu nemá moc dobrý signál. Tak mám sice v ruce mobil s mapou, ale jdu postaru, bez GPSky. Vedu nás podle názvu ulice, podle toho, že mam minout pizzerku, podle kostela a podle tohoto a tamtoho obchodu. Až ke známému mostu Ponte di Rialto. Vede přes Grand Canal. Mineme The Disney Store, Victoria’s Secret a ulicí Merceria Orologio vyjdeme na Piazza San Marco.
Náměstí plné lidí, turistů a davů následujících průvodce je dnes skoro hrobově klidné. Těch několik turistů a snad i místních by sotva zaplnilo minibus. Nad nimi se tyčí věž Campanile di San Marco. Důvěrně známá každému, kdo hrál Assassins Creed.
Děláme pár posledních fotek a kolem dalších pizzerií a kaváren míříme uličkami zpět k autu. Se zastávkou na spaní se přesuneme k francouzským hranicím. Je neděle a cesta vede kolem Monaca. No, tak se tam taky zastavíme, ne? Je před obědem a za pět 12 se střídá monacká hradní stráž. To stihneme. Jen tak tak, ale stihneme!
Opět se ujímám telefonu, navigace a tentokrát s pomocí GPS signálu nás neomylně rychlou chůzí vedu k tomuto představení. Oproti Pražskému hradu zde nestojí stráž v budkách, ale mašíruje na šesti metrech před branou. Tam, zpátky, tam, zpátky,…
Procházíme městem Monaco a blížíme se pomalu a jistě ke čtvrti Monte Carlo. Nejde neobdivovat okolní vozy, kterými se tu projíždí boháči. Porsche je tu, řekl bych, stejně běžné, jako je u nás Škoda nebo VW.
Míříme samosebou do vyhlášeného kasina. Casino de Monte-Carlo bylo zřízeno na příkaz zdejší princezny Caroline. Více než 150 let stará budova plná gemblu je největším zdrojem příjmu celého státu. Díky kasinu zdejší občasné neplatí daně. Ale nesmí v kasinu hrát. Mají to zakázané zákonem.
Prohrál jsem €5 a s mírným zklamáním, že se ze mě zase nestane nechutně bohatý řidič Lamborghini jsem pokračoval spolu s ostatními k autu. Je čas opustit tuhle zemičku u hranic Francie a Itálie. Jedeme k Marseille do města Martigues.
Městu Martigues se prý říká Provensálské Benátky. Z jeho severovýchodní strany je jezero, kterému říkají Martiguesské moře a na jihu jeho břehy omývá Středozemní moře. Kolem najdete spousta vinic a severněji samozřejmě pro Provensálsko typická levandulová pole.
Za jednu cestu jsme zvládli Benátky, Provensálské Benatky, prohrát €5 ve slavném kasinu a kamarád ztratit peněženku. Za mě solidní skóre. Mohl nám taky třeba spadnout na hlavu meteorit.
