Znáš to? Vystupuješ z vlaku. Noha seskakuje z posledního schodu „lokálky“ kdesi mezi Horní Dolní na štěrkový peron. Pro jistotu ještě stoupáš na špičky a kontroluješ špinavým okýnkem, jestli máte všichni všechno. Povinná zastávka před stanicí u turistického rozcestníku. Všichni už ale šilhají po okolí. Nehledají značky, kam půjdeme. V dnešní době se ani nerozhlíží obezřetně kolem kvůli uniformovaným mužům zákona.
V tom ti zajiskří oči a tvůj zrak spočne na nápise „HOSTINEC“, „PIVNICE“, „HOSPODA“ a nebo nějakém ekvivalentu „U SCHEJBALA“ (NOVÁKŮ, JARÓŠE, apod.) Víš, co následuje. Strategická porada! Proč strategická porada? Však trasu předběžně známe. Mapu máme s sebou. Vody máme všichni taky dost.
Je to rituál, který nejde vynechat. Jako se hokejky nechávají na play-off zarůst na Rumcajze. Jako si studenti berou na zkoušku šťastné trenky. Jako když si holka před rande oholí nohy. Strategická porada k vandru zkrátka patří tak jako chleba k řízku nebo jako „čmoudový deodorant“ k nedělní cestě domů.
A co tam tedy probereme? Zopakujeme si cestu, často ji upravíme, protože víc hlav víc ví. Povyprávíme si, co jsme nestihli ve vlaku. A okusíme místní pivo! Bez strategické porady to prostě nejde! Navíc to nosí štěstí, aby se nikomu nic cestou nestalo. Stejně tak to skýtá příležitost zjistit, co je v okolí zajímavého, co se z mapy nevyčte.
Jediná stinná tránka strategických porad je, že většinou pak jdeme první den ve tmě.
Strategii je třeba v čase upravovat
Strategickou poradu je vhodné občas zopakovat i v průběhu vandru. Vzhledem k tomu, že pro nás často platí, že i cesta je cíl, tak si nic neděláme z toho, když strategicky přeplánujeme trasu v průběhu vandru. A s přihlédnutím k okolnostem je příležitostně vhodné si plán upravit. Strategicky při poradě, samozřejmě.
