Už od roku 2010 chodíme před Vánoci na vandr. Časem jsme se tak nějak navykli, že skončíme vždy pod převisem v Toulovcových maštalích. „Letos to ale bude jiné,“ řekl jsem si, když jsem to plánoval. Kluci s mým návrhem souhlasili. Dali jsme hlavy dohrmady. Už ani nevím kdo to vymyslel, ale letos zakempíme na Ohebu!
Tři dny před odjezdem hlásí nárazy větru až 50 km/h a déšť. Klasika. Co s tím? Nerozhodovalo se dlouho. Jdeme zase ‚Toulovcovky’…
Tentokrát to spojíme s průchodem Pivnickou roklí. Je z ní úvodní obrázek. Po několika kilometrech si říkám, že by to chtělo pivo. Možná to bylo názvem rokle, kdo ví? Celá výprava souhlasí a v nejbližší vsi najdeme hospodu. Je zavřená. Ale ve vchodu stojí tři chlapáci, kouří, o něčem chlasky mlčí a mají plné škopky. „Zdravíčko, chlapi, je otevřeno?, mohli bysme si u Vás dát pivo?“ „Jo, to se musíte zeptat hospodskýho“, opáčí jeden z nich. Otevře dveře „Karle, pojď sem.“ Hospodskej vykoukne. Hlásím, že chceme devět kousků. „Devět?“ kontroluje a pak nás spíš pokynutím než slovy pozve dál.
Hospoda je velká a plná stolů. Středně osvětlená, bez kouře a spoře ozdobená sem tam obrazem na žlutých stěnách. U každého stolu jsou čtyři chlapi. Všichni sedící mají v ruce karty a mastěj mariáš. Vítají nás a zvou ke hře. Nikdo z naší devítihlavé party mariáš neumí a hospodský asi taky moc nestojí o to, abychom se u štamgastů zastavovali. Vede nás do malé místnůstky bokem.
Dopíjíme pivko a vyrážíme. Máme před sebou ještě kus cesty a za hodinku má přijít déšť.
Asi půl kilometru od převisu si krempu mého klobouku našla první kapka. Nezačal žádný slejvák. Jen občas slza vody. Ale pomalu déšť sílí a 200 metrů od převisu už je to slušná jarní přeháňka. V prosinci.
Upřímně jsem pod převis dorazil spíš spocenej než zmoklej. Chvíli sedíme a kecáme. Jarní přeháňka neustává, naopak sílí. Každý se chopí své pláštěnky, čelovky a jde se na dřevo. Než bude uplně promoklé.
Po večeři se zvedám. Jdu do lesa a partu nechávám u ohně. Jdu v pláštěnce a s čelovkou, déšť neustal ani na moment. Tradicí je, že si v lese vždy ozdobíme jeden menší stromek. Mám s sebou háčkované ozdoby a klipsy na svíčky. U stromku si dáme dárky a pak pokračuje klasická večerní vandrová zábava. Jenže dnes je poněkud fryšno. Najdu smrček a připravím ho o malou větývku. Holt musíme improvizovat.
Specialitkou je k dárkům a kytaře rozlévaný svařák. Dělá ho kamarád Mojo. Hezky po trampsku na ohni. Každý si rozbalí dárek, kolují placatky s dobrotami a misky s cukrovím. Do toho všeho vyluzuju záhadné tóny ze své kytary a vše obohacuju svým krákorem.
I bez sněhu se letošní Trampské Vánoce povedly a tradice byla dodržena. Oproti loňsku jsme navíc byli bohatší o dva členy výpravy. A důležitý poznatek na závěr: převis Zahrádky v Toulovcovkách má kapacitu 9 lidí při zachováni komfortu při dešti!
