Po dvou letech covidové pandemie, která loni zhatila vánoční potlach, jsme to letos prubli. Jsme domluvení na tradiční Maštale. Márty s Barčou vyrazí z Prahy a naberou cestou Martyho. Ano, na potlach dorazí Márty a Marty. Z Chrudimě po vlastné ose dorazí Vojta s Marťou. Já přivezu Anetku a Klárku a výčet účastníků uzavírá Mojo. Mojo, který dorazí sám po vlastní ose ze Slovenska! Klobouk dolů. Je to srdcař a opravdovej kamarád.
Parkuju v Boru u Skutče na parkovišti, které je z většiny plné. Na kraji parkoviště vidím Vojtovo auto. Přivítáme se stisknutím ruky. Holky si ještě dobalí nakoupené jídlo a já zatím s Vojtou kecám. Bor má velkou nevýhodu, že v něm není žádná hospoda. Klasická strategická porada se tedy nekoná, ale… to zmákneme, ne?
„Vyrážíme, tady po červené a pak na zelenou,“ velím a chystám se vykročit. „A nemáme jít na druhou stranu,“ ptá se Vojta. Odvětím, že určitě ne a zcela neomylně vykročím po červené. Cesta hezky ubíhá, ani řeč nestojí. Na nejbližším rozcestí asi za kilometr a čtvrt si říkám, že se jde dobře, ale nějak dlouho. Znejistím. Obejdeme kolem dokola Kolumbovo vejce a velím zpět do Boru k autu. Vojta měl pravdu a já vyrazil na druhou stranu. Tohle budu mít na talíři hodně dlouho. Hodně dlouho…
Než jsme se vydali na kolečko kolem Kolumbova vejce, volal Márty, že už s Barčou a Martym vyráží z Chrudimě. Myslím, že nás možná už i předběhli. Uvidíme. Kráčíme lesem, na každé křižovatce čelím otázkám, jestli jdeme opravdu konečně dobře. Teď už jo. A na křižovatce Za Borky je už z dálky slyšet hovor a smích. To Márty vysvětluje další partě trampů, že s nimi nepůjdou do hospody. Že musí spěchat, protože dohání druhou skupinu, která je před nimi. „To jsou oni,“ směje se a ukazuje mým směrem. Tedy směrem zpět odkud přišli.
Zahrádky jsou naštěstí volné! Naše tradiční nocoviště pro Vánoční potlach. Letos mám z potlachu dobrý pocit. Dvě kytry, ukulele, zpěv a můj krákor, domácí pivo a svařák na ohni! Co by se mohlo pokazit? Nic. V lese ozdobím stromek a na něm zapálím svíčky. Při tom mě navštíví soused – místní potkan. Koukám na něj. On kouká na mě. Začenichá v listí a zdrhne. Dokončím stromek a Klárka jako nejmladší účastkyně potlachu nám zpod stromečku rozdá dárky. Rozbalujeme je pod převisem. Popíjíme svařák. Popíjíme pivo. Nálada je veselá. Naladíme kytary, placatkou naladíme hlasy. A tak nám to vydrží až do dvou v noci – super nálada, smích, trampské songy. Potlach jak má být!
„Dobré jitro,“ popřeju jednomu oku a kousku líčka, které na mě vykoukne z Anetčina spacáku. Je půl deváté, les kolem se dávno probudil a koupe se v denním světle. Všichni ostatní spí. Jdeme omrknout okolí, než se proberou. Včera jsme šli spát pozdě. Na Svornosti jsou trampi. Na Slůněti taky. Jdeme procházkou dál a posbíráme dřevo na ranní ohýnek. Mám pro kamarády nachystané hry a chci to stihnout.
První Trampské hry začínají. Je šest soutěžících. Rozdělím je na páry. Členy týmu postavím proti sobě na asi metr daleko. Každý tým dostane jedno syrové vajíčko. A musí si ho předat. Po každém předání udělají oba krok dozadu. Hody jsou opatrné. Chytání ještě opatrnější. Klárka háže Mojovi. Mojo chytá. Marty nahrává Anetce. Anetka chytá. Barča spodním hodem vysílá vajíčko na Mártyho. Ale vajíčko neletí daleko, klesá, až se v půlce letu poroučí na zem. Kutálí se. Kutálí se dál. Márty ho zastavuje. Nerozbilo se. Další hod. Marty chytá vajíčko od Anetky. Teda, snaží se. Vajíčko skončilo na zemi. Ale je celé. Měkké lesní podloží ho zachraňuje. Další hody. První karambol. Anet vypadlo vajíčko a nešťastně se odrazilo na větývku. Křup! První soutěžní pár je venku. Mojo nechytí nahrávku od Klárky. Vajíčko se kutálí. Drží vcelku. Kutálí se. Kámen. Křup! Vítězí Márty a Bára.
Další soutěží je hod do na terč. Každý si najde tři šišky a má za úkol trefit strom. První háže Marty. Netrefil nic. Mojo nic. Barča taky nic. Klárka prvním hodem mine. Druhým trefuje strom napřesno. Druhou šiškou strom lízne jen z boku. Je to na jeden a půl bodu. Anetka zapisuje jeden bod. Márty háže naposledy a taky zapisuje jeden a půl bodu.
Třetí soutěž spočívá v nalezení předmětů, které jsou v lese k dispozici. Každý má 5 vteřin na zapamatování šesti předmětů na šátku. Kámen, kůra, klacík, větička smrku, větvička borvice a větvička borůvčí. „Tak a teď mi ty předměty najděte a přineste,“ řeknu a zabalím šátek, aby nikdo neviděl, co má hledat a spolehl se na svou paměť. První přijde Márty. Má tam chybu, další je Anetka a má taky jednu chybu. Třetí dorazí Bára a hned na první pokus přinese správnou kombinaci. Má bod a celkem je na dvou bodech hned za Mártym, který má dva a půl bodu.
Čtvrtá soutěž je starý dobrý závod. Každý dostane pytel, který si nazuje na nohy. Ve dvou trojicích potom závodí ve skákání v pytli na trase kolem kamene. První závod je mezi Mártym, Barčou a Klárkou. Márty vyhrál a Klárka překonala Barču o 4 desetiny. Marty se porve o vítězství s Mojem a Anetkou. Vede Marty, Mojo těsně za ním a poslední Anetka. Anet vypadá, že si závod spíš užívá, než závodí. Naopak Marty a Mojo svádí lítý boj. Mojo dorazil na trase na otočku jako první. Marty je hned za ním. Sráží se u otočky, ale vymotali se. Tady je na chvilku Anetka dožene, ale rychle se jí zase vzdálí. Marty se ujímá vedení. Mojo začíná výrazně ztrácet. Marty je jen kousek od cíle… zakopává a padá. Mojo ho dohání! Marty se zvedá. Mojo vedle něj. Marty po hlavě skáče rybu do cíle! Mojo je v cíli zároveň s Martym. Oba dělí jen několik desetin vtěřiny.
Je čas vyhlásit vítěze. První trampské hry předvědly líté boje v každé disciplíně. Prověřily dovednosti i schopnosti všech zúčastněných. Vítěz je však jako vždy jen jeden! Nejúspěšnější tramp obdrží vánoční Andělský zvon. Putovní trampský pohár z vánočních Maštalí, který jsem předevčírem vyrobil. A prvním majitelem této trofeje se stává… T.S. Márty!
Po závěrečných gratulacích je čas dobalit ležení na Zahrádkách a vyrazit domů. Ale všichni zúčastnění jsou spokojení. Myslím, že se dnes zrodila nová tradice.